Den čtvrtý

Dnes ráno jsem se probudil asi v sedm hodin, nevím to přesně telefon jsem si bohužel nechal v počítačovce a spolubydlící nemá ani telefon ani hodinky, takže jsme se ujistili, jestli všichni už neodešli bez nás. Vylezli jsme před pokoj a najednou okolo mě proběhl kluk z týmu a za ním jeden vedoucí, že byly na „soukromé“ rozcvičce. Po chvíli začali před pokoje vycházet i ostatní a tak jsme tam čekali, jestli někdo řekne, že bude snídaně. Potom jsme šli s Ondrou do pokoje a vzali jsme si „batohy“ , protože Ondra batoh nemá tak si sbalil do igelitky. Vzali jsme „batohy“ a vydali se k lavičce u hřiště. Došli jsme tam a Ondrovi řekli, že v igelitce s sebou sbaleno mít nemůže, tak svoje věci „rozdal“ mezi pár lidí co měli v batohu ještě místo. Dostali jsme několik věcí, které jsme měli propašovat do Japonska, takže jsme si je schoval, aby je ostatní nenašli. Vydali jsme se na ostrov Okinawa. Po cestě jsme hráli hru na zabijáky, to znamená, že jsme si museli předávat pistolky když jsme někoho nahlásili, že má pistolku dostali jsme jeden bod, tomu nahlášenému se bod odečetl, Tomášova taktika byla zůstat na nule. Hráli jsme celou cestu. Najednou se všichni zastavili a začali objímat stromy, já nechápal, co se děje. Potom mi Ondra vysvětlil, že se trénuje pro případ, že by jsme potkali medvěda a museli dlouho vydržet na stromě. Když jsem viděl, že jsou všichni poškrabaný po tom jak skáčou na strom, tak jsem si to šel vyzkoušet na vedlejší strom, poprvé jsem si skokem poškrábal celou hruď, pak jsem se stromu prostě chytl a obejmul ho „asi ten nejlepší způsob!“. Pak jsem se šel držet na hlavní strom, vydržel jsem dvě minuty. Potom co si to vyzkoušeli všichni, vydali jsme se dál. Když jsme se dostali k bazénu, což byl náš cíl, začalo prohledávání . Já a Martin jsme byli „hledači“ našeho týmu, nakonec jsme našli dvě věci a propašovali čtyři. Potom jsme šli do budovy a do sprch. V bazénu byla vířivka, velký bazén s mostem, tobogán, divoká řeka. Já jsem Ondru vysazoval na ramena, někdo zase topil Davida. Nakonec jsme si s Ondrou koupili nanuk. Potom jsme měli rozchod. A nakonec cesta zpátky. Po cestě jsme si s Tomášem a s Davidem povídali o technice s virtuální realitou, taky jsme luštili přísloví a někdo ztratil pistolku a tak jsme úspěšně došli zpátky. Bylo to supr.

Kryštof